Letos jsme se tedy opět sešli v předvečer první adventní neděle na zahradě obecního úřadu v Žákavé, kde zapěly a zahrály děti ze ZŠ a následovalo rozsvícení stromku. Ten měl letos takovou svoji malou premiéru, protože poprvé po dlouhých letech nebyl přivezen jako přebytečný ze zahrady, ale byl pořízen mladý a zasazen na místo, na kterém setrvá i pro příští roky. Každý rok tak budeme mít v Žákavé stromek jiný, to jak poroste, přesto ale pořád stejný.
Tuto chvályhodnou změnu začali pomalu plánovat i nezvěstičtí, ale zde budeme muset na výsledek snahy ještě nějakou dobu počkat. Prostory kolem školy se totiž teprve budou upravovat po dvou náročných etapách oprav a přístaveb, které jsou naštěstí poměrně zdárně u konce, a teď tedy bude možnost věnovat se okolí. Zůstaňme ale u vánočního ladění, které se dle mého názoru letos povedlo na výbornou. Paní učitelky Doláková a Hajžmanová letos vybraly takový repertoár, že už stačilo jen pár vloček sněhu, a přicházející advent byl naprosto dokonalý. Slyšeli jsme víceméně klasiku, která k Vánocům patří, pohodový sborový zpěv doplnili vynikající sólisti a troufám si říct, že na tom mají podíl i pedagogové ze ZUŠ ve Starém Plzenci a z nezvěstické pobočky, kteří naše ratolesti skvěle hudebně připravují. Všem učitelům, ale hlavně vystupujícím dětem patří velký dík za výborně navozenou atmosféru.
To ale letos nebylo všechno, co jsme mohli o prvním adventním víkendu zažít. Po zahřátí svařákem a zakousnutí jako vždy výborné „hasičské“ klobásky jsme se houfně přesunuli k nádraží, protože tady nás čekala parádní pára (nebo parní paráda). Kromě mikulášského vagonu do Nezvěstic přijel po kolejích lokálky Kafemlejnek a od Plzně už tradiční Šlechtična, která se ovšem letos objevila v doprovodu elegantního Brejlovce. Nedalo mi to, abych si nevzpomněla na své dětství, které jsem prožila částečně v Doudlevcích právě pod zastávkou, kudy tyto švarné mašiny projížděly denně na Šumavu a zpátky. I slza nostalgie ukápla na bundu, když jsme nad Brejlovcem sledovali skvěle připravený ohňostroj a závěrečné defilé v podobě hromadného odjezdu všech tří mašin nám naprosto vyrazilo dech. Musím říct, že tak skvělou podívanou asi jen tak neuvidíme, a jsem ráda, že si pro toto představení vybral Iron Monument Club zrovna nezvěstické nádraží.
Myslím, že ani sebehezčí fotky nedokážou přiblížit atmosféru, která u kolejí vládla, ta se musí zažít. Ale i přesto doufám, že pár obrázků, které přikládám, dokreslí má slova aspoň pro představu. Ještě jednou díky všem za skvělý program, který může směle konkurovat velkým městským událostem, a přeji krásné prožití adventních dní.
Nejnovější komentáře