Sobota 23. listopadu se pro nás odehrála ve jménu návštěvy Sudet. Každý ví, že si letos připomínáme kulaté výročí pádu totalitního režimu, a tak se v souvislosti s tím koná i spousta tematických akcí. Jednou z nich byla i tato, nesla název Po stopách „železné opony“ a zaniklých obcí v hraničním pásmu „Železná – Pleš“. Program byl bohatý a celý den krátký, i tak jsme ale vstřebali, co jsme mohli.
V půl dvanácté jsme vyráželi slušně zaplněným autobusem od budovy Krajského úřadu v Plzni a po nájezdu na dálnici se nám představil náš průvodce, pan Milan Jenčík, který funguje mimo jiné jako koordinátor péče o válečné hroby v Plzeňském kraji. Kromě několika informací o obcích Železná a Pleš nám přímo v terénu cestou ukázal několik objektů tzv. polopermanentního poválečného opevnění, které bylo na rozdíl od klasických řopíků vyráběno z prefabrikovaných železobetonových dílů. Též nás poučil, že správný výraz pro odsun sudetských Němců je „transfer“, a vysvětlil nám, jak k němu vlastně došlo.
To už jsme ale parkovali na Železné u objektu vojenské roty, ve kterém na nás čekaly působivé výstavy v autentických prostorách, viděli jsme i fotky se sudetskou přírodou, dochovala se i část původního vybavení roty, až to všechno bralo dech. Dovnitř se smělo po předložení socialistického cestovního pasu, který jsme všichni dostali na památku. Objekt roty je obrovský, tak jsme se v něm ztratili skoro na hodinu a půl a za chvíli byl čas k odjezdu na Pleš.
Naskákali jsme do autobusu a trochu proti našim vlastním pravidlům jsme se na místo nechali pohodlně vyvézt. Stejně jako pěší cesta, tak i jízda měla něco do sebe, představte si pokus „zlomit“ autobus do křižovatky dvou úzkých silniček v lese nebo strmý výjezd do kopce s velkým převýšením. Naštěstí se vše povedlo, dojeli jsme do cíle a po výstupu vyšlápli ještě pár kroků do kopce k bývalému hřbitovu na Pleši.
Přivítala nás naprosto úchvatná atmosféra – začal foukat vítr, na kopci seděla mlha, se kterou si proudící vzduch mezi větvemi stromů pohrával, a do toho nám badatel pan Zdeněk Procházka vyprávěl, jak to na Pleši vypadalo dřív, že měla dva kostely, domy byly dole při cestě s velkými selskými dvory a nahoře pod kostelem menší a postavené v terasách. Přidal se i pan Libor Picka, toho času starosta Bělé nad Radbuzou, který měl možnost těsně před převratem v těchto místech působit krátce jako agronom. I za pouhou roční službu zde nashromáždil několik zajímavých historek, naštěstí převážně úsměvných.
O špatném se nemluvilo, jako by zlo bylo zapomenuto a kromě zboření kostelů a následně i samotné obce tu vlastně pořád probíhal a probíhá poklidný život. I my jsme se ještě naposledy otočili za tichým hřbitovem, sestoupili do bývalé vsi a po krátké cestě nás už náš dopravní prostředek odvážel z míst železné opony zpět do reality.
Odkaz na článek v novinách a pár fotek z místa:
https://domazlicky.denik.cz/zpravy_region/na-vylete-u-zelezne-oponyaneb-kdyz-se-muselo-bilit-v-noci-20191124.html